Jsou věci, které si nelze koupit – jako třeba opravdová láska, štěstí… a nebo přirozený mimický sval. Ale o tom později.
Jedna osobnost, říkejme jí třeba Lenka, kterou jsem chvíli sledovala na sociálních sítích, nedávno dávala „storíčko“, kde v asi 25 stupních ve svém sídle ve španělském luxusním letovisku celá miloučká a usměvavá s dojetím říká „Já jsem jednoduchá holka, mně ke štěstí stačí jen sluníčko.“
Tak jistě, aby ne, když má všechno, manžel ji zajistil, i jejich dvě děti, až do konce života a o stresu, z čeho zaplatí nájem na další měsíc se jí nikdy nesnilo (nebo minimálně posledních 12 let).
Mimochodem jednoduchá? Možná. Ale ne levná.
Slunce jako životní filozofie. Sluníčko. Nic víc. To říká žena, která byla v daný moment focena na terase svého boutique hotelu, v plavkách značky, kterou běžný smrtelník vyslovuje jen šeptem, a s tváří, kde už je emoce těžší najít.
Z Lenky tak nějak máte pocit, že luxus jí vlastně nikdy nezajímal. Což potvrzuje i skutečnost, že její manžel – milý, pracovně neidentifikovatelný muž – jí koupil hotel. Asi jí chtěl jen udělat radost, co je na tom.
Prostě tak. Někomu dáte pugét, jinému víkend v Karlových Varech… a někdo dostane čtyřhvězdičkový resort s wellness zónou a vlastní kavárnou s mandlovým flat white.
„Ten hotel byl vlastně můj sen odmalička,“ vzpomíná Lenka. Ano, jistě, kolik z nás přece ve školce kreslilo pastelkami třípatrový hotel se saunou a konferenčním sálem.
Na závěr Lenka dodala: „Vážně si myslím, že štěstí je v maličkostech. Třeba když ráno vstanu, podívám se na moře, dám si fresh z pomerančů a nikdo po mně chvíli nic nechce.“
A já jí věřím. Protože když máte umělá prsa, permanentní dovolenou, bezstarostný bankovní účet a vlastní značku kolagenových gumídků (nebo – to sluníčko vám opravdu může stačit. A taky desítky milionů na účtu. Ale hlavně to sluníčko.
Lenka propaguje „jednoduchý životní styl“. V jejím podání to znamená cvičení každý den v mezičase, kdy odveze děti do školy (Mercedesem, jak jinak) a než je rozveze na 28 kroužků. Pak samozřejmě zdravé jídlo, hlavně žádné prasárny, sem tam to prosečko, ale taky málo, ať nepřibereme náhodou do rána jedno deko. Minimálně 3x týdně večeře s mužem v luxusní restauraci, protože je důležité být spolu a chodit ven a hezky se oblíct a nalíčit a tak dále, no je toho prostě dost, co se musí stihnout!
Ale hlavně – žádný stres.
„Je důležité najít si čas na sebe,“ vysvětluje Lenka. A pak dodává: „Třeba se jen posadit na kámen, zavřít oči a dýchat.“
Ale nebuďme zlé.
Nejspíš na tom všem něco je. Když člověk odfiltruje to zlato, beton a retuš, zůstane opravdu jen to podstatné – slunce. A víra, že štěstí se nedá koupit… i když dobře zainvestované manželství tomu dost napomáhá.
Lenka to možná nemyslela špatně. Možná nám jen chtěla připomenout, že i za tím nejluxusnějším filtrem se může skrývat prostá touha po teplu – lidském i slunečním. A taky po udržení mimických svalů v klidové zóně.
Jo a usmějte se. Protože smát se zadarmo – to je velký luxus.
Linda, ironická
