Pokud jste si mysleli, že největší zkouškou vztahu je výběr barvy sedačky do obýváku, pak vás musím zklamat. Opravdová výzva přichází až s dětmi. A ne, nemluvím teď o probdělých nocích nebo návštěvách pediatra. Mluvím o tom, když má máma a táta (nebo jakákoliv kombinace rodičů) rozdílný pohled na výchovu.
Protože zatímco vy byste chtěli, aby dítě mělo pevný režim, partner si myslí, že život je jeden velký freestyle festival. A zatímco vy řešíte, že se u stolu jí s příborem, partner klidně podá dítěti pizzu do ruky, protože “hlavně že jí”.
A tak začíná ten krásný taneček zvaný: „Já to vidím jinak.“
Proč máme rozdílné pohledy na výchovu?
Každý z nás si do rodičovství přináší batoh zkušeností z vlastního dětství. Někdo vyrůstal v rodině, kde se pravidla psala do kamene a tresty padaly rychleji než sníh na horách. Jiný měl rodiče, kteří se snažili být spíš kamarádi než autority. A pak jsou tu ještě vlivy okolí – knihy o výchově, Instagram mamablogerky, které mají vždy usměvavé děti v bílých košilích (jak to dělají?!), nebo naopak babička, která vám připomíná, že za nich to fungovalo jinak.
Když se rozdíly stávají problémem…
Neshody ve výchově jsou naprosto normální. Problém ale nastává, když se z toho stane každodenní bitevní pole.
Vy chcete, aby dítě chodilo spát v osm, partner klidně pustí ještě jeden díl pohádky.
Vy trváte na zdravé stravě, partner tajně podstrčí čokoládu.
Vy říkáte nejdřív úkoly, pak tablet, partner tvrdí, že trocha her nikomu neublíží.
A dítě? To je jako malý politik. Okamžitě pozná, že tady je prostor pro vyjednávání a začne si vybírat, na čí stranu se mu víc vyplatí přiklonit.
Co s tím? Pár tipů z praxe:
Mluvte spolu mimo dosah dětí.
Dítě nepotřebuje být svědkem vašich hádek o tom, zda se trestá nebo domlouvá. Před ním držte jednotnou linii. Jinak se vám stane, že vás oba přečůrá dřív, než řeknete Lego.
Najděte společný základ.
Možná se neshodnete ve všem, ale určitě existují hodnoty, které sdílíte – respekt, bezpečí, láska. Ty jsou základem, na kterém stavíte.
Udělejte si „rodičovský meeting“.
Stejně jako firmy mají porady, můžete mít i vy. Jednou za čas si sedněte, dejte si kafe nebo víno a proberte, co funguje a co ne. Bez výčitek, spíš s cílem sladit se.
Respektujte odlišnosti.
Dítěti neublíží, že má dva různé styly výchovy. Naopak učí se, že svět není černobílý. Pokud se v základech shodnete, drobnosti nevadí.
Přiznejte si, že nikdo nemá manuál.
Ať už čtete sebevíc chytrých knih, rodičovství je pořád improvizace. To, co funguje u jedné rodiny, nemusí fungovat u jiné. A to je úplně v pořádku.
A co když to nejde?
Pokud neshody přerůstají do hádek, které rozkládají vztah, nebo pokud se cítíte osaměle v roli rodiče, není ostuda vyhledat pomoc. Kouče, terapeuta nebo rodinného poradce. Někdy totiž potřebujeme nestranný pohled zvenku.
Závěr: Dítě není bitevní pole
Rozdílný pohled na výchovu je normální. Nikdo nechce vychovávat malého tyrana ani ubrečenou chudinku, jen máme jiné představy, jak toho dosáhnout. Klíč je v tom, abychom táhli za jeden provaz, i když každý drží jiný konec.
A nakonec – děti si nebudou pamatovat, jestli chodily spát v 19:45 nebo 20:15. Budou si pamatovat, jestli doma cítily lásku, bezpečí a klid.
Jestli potřebuješ inspiraci, jak mít víc radosti, lehkosti a sebevědomí, mrkni na moji knihu Jak být šťastnější. Najdeš ji na mém webu ZDE a věř mi – změní ti víc než jen večery.
Sleduj mě na Hero Hero pro každodenní podporu a motivaci – odkaz na profil .
Linda