Občas přijde moment, kdy máš pocit, že celý vesmír zmáčkl velké červené tlačítko PAUZA. Někdy je to burnout. Někdy rozchod. Někdy vlastní hlava, která tě tak dlouho ignorovala, až si řekne: „Tak dost. Sedni si. Dýchni. A přestaň dělat, že to máš všechno pod kontrolou.“
A my ženy? My máme tendenci být hrdinky. Zachraňujeme firmu, vztah, rodinu, všechno kolem… Jen ne sebe.
A tak se jednoho dne probudíš a zjistíš, že tvůj život si vyžádal reklamní pauzu. A vůbec se u toho neptal.
Když se ti život sesype, ve skutečnosti se skládá.
Možná to teď tak nevypadá. Možná máš pocit, že stojíš na hromadě cihel, které ještě včera tvořily tvůj život – stabilní, pevný, naplánovaný. A dnes? Dnes je tu spíš volná stavba lega bez návodu.
Ale tady je pointa, kterou většina lidí pochopí až zpětně: Když tě život zastaví, nebere ti směr. Bere ti jen to, co už tě nikam neposouvá.
Zastaví vztah, ve kterém ses ztrácela.
Zastaví práci, která ti vysávala duši.
Zastaví tempo, které bylo udržitelné asi stejně jako dieta mezi Vánoci a Velikonoci.
A najednou je ticho. A v tom tichu začneš slyšet pravdu, kterou jsi dřív neslyšela.
Tvoje „pauza“ je vyšší level přerodu.
Mluvím o těch momentech, kdy se cítíš zaseknutá. Unavená. Bezmocná. A tak trochu naštvaná na vesmír, protože jako… proč se to děje zase mně?
Ale zkus to otočit: Možná to není trest. Možná je to upgrade.
Přerod totiž většinou nevypadá jako motýl. Nejdřív vypadá jako housenka, která chce zalézt pod peřinu a vypnout telefon. To nejhorší období, kdy nevíš, co dál, je často nejdůležitější období tvého života.
Je to chvíle, kdy ti život říká:
„Tohle staré už ti neslouží.“
„Neboj se přestat.“
„Neboj se narůst.“
3 signály, že tě život nezastavil, jen tě přesměrovává:
1) Už tě nebaví to, co dřív.
To není lenost. To je tvoje duše, která volá o update.
Stejně jako iPhone – jen u tebe to nehlásí „nutná aktualizace“, ale „dej si sakra pauzu“.
2) Pořád se ti vrací jedna myšlenka.
Ta, kterou jsi roky zavírala do šuplíku:
Změnit práci.
Odešel/odejít.
Začít něco nového.
Přestat zachraňovat druhé.
Myšlenky, které se vracejí, nejsou náhoda. Jsou to dveře.
3) Něco se rozpadne, i když jsi to držela ze všech sil.
A to bolí.
Ale upřímně? Věci, které jsou opravdu tvoje, nemusíš držet násilím. Drží se samy.
Jak ten přerod přežít (a nezbláznit se u toho)
1) Přestaň se snažit držet staré verze sebe.
Ta žena, která zvládala všechno? Možná už nepotřebuje být superhrdinka. Možná potřebuje být opravdová.
2) Dopřej si restart mysli.
Někdy stačí týden. Někdy měsíc. Někdy tři. Ale dovol si to. Svět počká. Tvoje zdraví a duše ne.
3) Odpověz si na otázku: „Kdybych začínala úplně od nuly, co by bylo moje první rozhodnutí?“
Budeš překvapená, jak jasná umí být odpověď, když odložíš všechno „musím“, „měla bych“ a „co by řekli ostatní“.
Pauza není slabost. Pauza je investice.
Možná se bojíš. Možná máš pocit, že stagnuješ. Možná máš pocit, že všichni ostatní běží maraton, zatímco ty sedíš na lavičce a jíš croissant.
Ale víš co? I motýl má období, kdy se zavře do kukly a nedělá “NIC”. A přitom se děje úplně všechno.
A závěr?
Možná tě život zastavil. Ale jen proto, aby ti ukázal, že je čas přestat přežívat a začít žít.
Ne konečně pro ostatní. Ne podle očekávání. Ale pro sebe.
A až se zvedneš – a ty se zvedneš – budeš silnější než kdy dřív.
Pokud chceš víc takovýchto myšlenek, příběhů, pravd, failů i životních aha–momentů, přidej se ke mně na HeroHero / Life Talks.
Najdeš tam pokračování, hlubší témata, journaling otázky, humor i upřímnost, kterou sem nepíšu.
Jestli potřebuješ inspiraci, jak mít víc radosti, lehkosti a sebevědomí, mrkni na moji knihu Jak být šťastnější. Najdeš ji na mém webu ZDE a věř mi, že ti změní víc než jen večery.
Linda
